Scéna.cz 

Na sklonku roku se VČD rozloučí se dvěma inscenacemi

Konec roku bude ve Východočeském divadle ve znamení derniér, pardubický soubor se rozloučí se dvěma divácky velmi úspěšnými tituly – s komedií Z postele do postele a pohádkou Tři veteráni.
Předposlední den roku 2022 divadlo naposledy uvede rodinnou inscenaci Tři veteráni, která měla premiéru před dvěma lety na letní scéně na Kunětické hoře (hrála se samozřejmě i v Městském divadle, do plenéru se však v létě pravidelně vracela). Hlavní role tří vysloužilých vojáků pohádkového příběhu Jana Wericha známého především z jeho již kultovního filmového zpracování hrají Tomáš Lněnička, Martin Mejzlík a Alexandr Postler.

Divadelní adaptaci na základě literárního scénáře Zdeňka Svěráka připravil Petr Abraham, jenž už pod svým pravým jménem Petr Novotný hru i režíroval.
„Za mě je škoda, že Veteráni končí. Mám je rád. Inscenace je od Petra Novotného hezky, citlivě vystavěná, jeho přínos byl veliký. Před několika lety jsme se spolu bavili o tom, co hrát na Kuňce, a já přišel s návrhem uvést Veterány. Petr se toho chytil a dovymyslel spoustu nápadů, které jsou jiné než ve filmu a v inscenaci výborně fungují, například to, že skřítky hrají herečky,“ prozrazuje představitel kanonýra Pankráce Martin Mejzlík.
Na Silvestra pak diváky naposledy pobaví současná vztahová komedie Z postele do postele anglického dramatika s profesí herce a režiséra Alana Ayckbourna. V Městském divadle ji před pěti lety uvedl režisér Zdeněk Dušek. Inscenace se setkala s ohromným úspěchem nejen u diváků, ale také u odborné veřejnosti, o čemž svědčí nejvyšší ocenění 19. ročníku GRAND Festivalu smíchu Komedie roku 2018 i titul Komedie diváků.
V situační komedii Z postele do postele se na scéně střídají i potkávají čtyři partnerské páry ve třech bytech, potažmo ložnicích, v nichž kolotoč zmatků roztáčí Ludmila Mecerodová, Petra Janečková, Martina Sikorová, Veronika Malá, Martin Mejzlík, Jan Musil, Petr Borovec a Tomáš Lněnička, jenž nahradil původně obsazeného Milana Němce, který přešel do Městského divadla Brno.
„Naskočil jsem asi do padesáté reprízy, kdy už to všichni uměli a já byl začátečník. S režisérem jsme museli mít individuální zkoušky, jinak by to nešlo. Nakonec jsme se ale rychle sladili. Postel byla komedií, kterou jsem se musel pokaždé učit, pořád dokola, protože jsme ji hráli už jenom jednou za dva měsíce a já jsem text neměl moc zažitý. Ostatní to měli zautomatizované, v tom jsem to měl těžší. I přesto jsem ale tu roli měl rád,“ říká Tomáš Lněnička.
Závěrem jen připomeňme, že po silvestrovské derniéře divadlo zveřejní výsledky divácké ankety o nejoblíbenější inscenace roku 2022.