Scéna.cz 

* Vážený pane Pospíšil, vítáme Vás u dnešního on-line rozhovoru. Můžete prozradit našim čtenářům, jaký byl Váš dnešní den a případně co Vás ještě čeká? Redakce

Ráno jsem měl pravidelnou pondělní pracovní poradu se svým týmem v Českém centru. Pak jsem řešil dobročinnou výstavu mé manželky, která se odehraje v prosinci v Sofii, asi padesátkrát jsem si ohříval ucho mobilním telefonem, napsal celou řadu emailů a pomalu se chystám na dnešní večerní koncert.

* Jak jste se stal ředitelem Českého centra v Paříži? Tomáš L.

Dvacet let jsem byl filmařem ve Francii, procestoval s kamerou celý svět a postupně mi začali lézt lidé z různých televizí a filmových produkcí na nervy. Řekl jsem si, že už toho mám plné zuby a že je na čase změnit směr života. V roce 2000 jsem se nadchl do keramiky, chtěl jsem si v Paříži otevřít ateliér a plácat v něm hliněné panáky, event. učit děti. Dotek s hlínou ve mně vzbuzoval silné emoce… No a pak jsem si dokonce i našel jeden ateliér zrovna v pasáži domů, kde jsem bydlel a už si málem plácl s majitelem. V tom potkávám jednu kamarádku, tehdy českou konzulku ve Francii. Když slyšela mé plány, zhrozila se, pravila, že bych se tím určitě neuživil – to měla asi pravdu – a vyzvala mě, abych se zúčastnil právě vyhlašovaného konkurzu na místo ředitele. Podle ní, bych se na to mohl hodit. Tak jsem to zkusil. A vyšlo to. Tak se ze mě stal poprvé v životě zaměstnanec. A nestěžuji si, strašně mě to baví.

* Jak jste přišli na barevné rozlišení jednotlivých kulturních dnů v Českém centru v Sofii? Ilja

Máte asi na mysli to, že jsem v Sofii vytvořil tzv. Fialový salón, kde se pořádají oblíbené jazzové Oranžové čtvrtky, ale také další akce. Jednak mám fialovou rád, jednak je to považováno za barvu sedmé čakry či, chcete-li, moudrosti… a pak se dostává i do módy. Je to tady trochu neobvyklé a ten „šílený“ nápad se ujal dnes natolik, že Fialový salón už zná snad každá Bulhar… Kromě jiného na fialové skvěle vynikají černobílé, ale i barevné snímky, které často vystavujeme.

* Žil jste v Čechách, pak ve Francii a teď v Bulharsku. Které místo máte nejraději a které považujete za svůj domov? Alena P., Trutnov

Rozhodně nejraději mám Čechy,především Prahu, Staré Město a Malou Stranu, i když Francii a Bulharsko mám také velmi rád. Doma jsem ale tam, kde jsem začal mluvit, prožil dětství, kde mám stále ty nejlepší přátele, kde znám snad každý kámen...

* Co to je „gastronomický emigrant“, jak je uvedeno v e vašem životopise? Jana, Vinohrady

To je vlastně jen takový vtip. Lidé opouštěli zemi z důvodů většinou politických a tak aby byla větší legrace, svedl jsem to na špatný stav tehdejšího československého pohostinství…

* Pamatujete se, čím jste chtěl být jako malý? Eva od Ústí

Jako malý jsem chtěl být filmařem, námořníkem nebo kuchařem. První a druhé se mi vlastně splnilo. Filmařem jsem byl několik desítek let – už jím ale být nechci – a kuchařím rád doma pro přátele. Jen ten námořník mi chybí.

* Chtěl jste být i v dospělosti hercem? Dušan /*Kladno

Ne. Odmalička jsem chtěl být spíše na druhé straně kamery.

* Čím si vysvětlujete, že se Bulharsko stává stále populárnějším cílem letních cest českých turistů? Pavlína

Protože Češi se už nabažili dříve nedostupných destinací a vracejí se do země, kde je stále ještě levno, lidé jsou zde příjemní a ochotní, služby se výrazně zlepšily... Rozhodně osobně doporučuji spíše hory než pobřeží, kde je katastrofálně moc nehezkých a monstrózních hotelů...

* Pane Pospíšil, byl jsem před pěti roky Bulharsku na zimní dovolené a lyžování jsem si nemohl vynachválit. Průvodce nás však velice upozorňoval až prosil, abychom se velice opatrovali a nespůsobili si zranění nutné ošetření v nemocnici. Jak je to v současné době se zdravotnictvím v Bulharsku? Karel, Praha

I já bych vám doporučil se raději nedostat do zdejších nemocnic... Na tomto poli toho má Bulharsko ještě hodně na práci.

* Na který svůj dokument jste nejvíce hrdý? A proč? Jano

Někdy v roce 1998 – 1999 jsem natočil asi třicetidílný seriál rozhovorů s malými dětmi v mnoha zemích světa. Ptal jsem se jich, jak si představují rok 2000. Promítalo se to dvakrát denně před hlavními televizními novinami France 2 a velmi se to líbilo. Filmy se prodaly do celého světa… Bavil mě také seriál o různých francouzských městech, jejich historii a především gastronomii.

* Jaký vztah máte k Franzi Kafkovi? Elen

Vztah k němu mám velký. Napsal jsem dokonce o jeho životě dvoudílný film společně s francouzským psychoanalytikem Sergem Sabinusem. Scénář sice získal finanční podporu francouzského ministerstva kultury, ale nepodařilo se ho realizovat…

* Je v Bulharsku větší zájem o české umění než ve Francii nebo je to obráceně? Jirka

Zcela jednoznačně je o českou kulturu větší zájem v Bulharsku než ve Francii. A to z mnoha důvodů. Například i proto, že ve Francii, a v Paříži zvláště, je člověk vystaven nekonečné kulturní smršti ve všech oborech a ze všech zemí… Takže prosadit se tam je docela tvrdá práce. V Bulharsku mají Češi vynikající pověst. Už od první poloviny 19. století zde Češi zakládali ledacos – prof. Jireček byl jedním z prvních ministrů školství a zakladatel celého školského systému, napsal také první Dějiny Bulharů, prof. Mrkvička, malíř, zase založil zdejší Akademii výtvarných umění, bratři Škorpilové jsou otcové bulharské archeologie, působila tu celá armáda hudebníků, architektů, uměleckých řemeslníků… Jedním z nich byl i můj dědeček Václav Pospíšil, který se do Bulharska přistěhoval v roce 1913 a od té doby tady žil až do své smrti. Nikdy jsem ho nezažil, ale na jeho stopy lze narazit v řadě publikací…

* Můžete prozradit něco ze soukromí – jste ženatý, máte děti? Vlasta, Mělník

Jsem ženatý. Už dvacet osm let. Stále se stejnou ženou. Francouzkou. Máme kočku, jménem Blue (ta příští se možná bude jmenovat Purple ;-) a celou řadu synovců a neteří, také Francouzů. Manželka se jmenuje Marie-Paule, zajíma-li vás to...

* Jak snášíte změny prostředí? A jak se vám líbí nyní v Sofii po pobytu v Paříži? Umíte bulharsky? Lukáš, Brno

Já jsem si hrozně přál přejít do jiného "světa". Měl jsem už dost západní civilizace, hledal jsem jakýsi lidštější rozměr. A ten jsem tady našel. Zatím se mi po Paříži nestýská - byl jsem tam vlastně jen jednou za asi 14 měsíců. Bulharsky umím.

* Máte rád bulharská jídla, co vám nejlépe chutná? ) Božena, Brno

Bulharská jídla mám rád. Bohužel se velmi často opakují. Nevadí. Už píšeme se ženou kuchařku o tom, co lze z místních, nesmírně kvalitních surovin udělat trošku jinak, než jak se obvykle dělá. Tady je skvělá především zelenina. Opět jsem se zde naučil jíst rajčata.

* Jak vznikaly triky ve filmu Kradená vzducholoď? Tehdy se to asi na počítači nedělalo. :) Aleš, Praha

Vše se dělalo samozřejmě ručně… Dnešní techniku nahradily tehdy lidské nápady a šikovnost.

* Jakou hudbu máte rád? ) Radka

Jazz a klasiku.

* Jak jste se dostal jako dítě k filmu? Mirek, Litoměřice

Když mně bylo 3 a půl roku, šel jsem s rodiči Klimentskou ulicí, kde jsme bydleli. Nedaleko bydlel i režisér Kurt Goldberger, který se s rodiči znal. Zastavili se na krátké sousedské povídání a já vyváděl jako ďábel. To se panu režisérovi zalíbilo, pozval mě na konkurs do filmu Nad oblaka, takový reklamní snímek pro ČSA. A tak jsem se poprvé octl před kamerou… Moc se mi líbilo, že jsem asi dvacetkrát za sebou musel ochutnávat báječnou zmrzlinu v poháru, kterou mi přinášela velmi krásná letuška.

* Prý jste spolupracoval s Karlem Kachyňou. Můžete prozradit na čem? Marek

Hrál jsem v jednom z jeho filmů, jmenoval se Láska. Tehdy v něm debutovali třeba Olda Kaiser, Lenka Filipová, Lenka Kořínková… Pak jsem s ním pracoval při přípravě jednoho filmu Davida Hamiltona a při té práci jsme spolu začali psát scénář k filmové podobě opery Julietta od B. Martinů. Bohužel se nám nikdy nepodařilo najít na realizaci finance… Karel Kachyňa byl nejen vynikající režisér, ale i vynikající člověk, plný moudrosti a nekonečné pracovitosti.

* Na kterou dětskou roli nejraději vzpomínáte? Martina od Prahy

Asi na roli Jakoubka v Ukradené vzducholodi… Jednak se film natáčel dlouho, takže jsem hodně chyběl ve škole, ale také pro četná dobrodružství. Dokonce jsem jezdil na lamě a na zubru v zoologické zahradě u Zlína.

* Pane Pospíšil, čím se podle vám mohou Čechy a Češi chlubit ve světě? Pavel, Ostrava

Myslím si, že se můžeme chlubit mnohým. Jsme krásná malá země s nádhernými městy, venkovem i přírodou. A na to, jak jsme malí, jsme toho přece jen světu dali docela hodně. Vzpomeňte si třeba jen na jména jako Dvořák, Janáček, Smetana, Martinů, Mucha, Kafka, Forman, Havel, Mysliveček, Karel IV., Rudolf II, TGM, Komenský, Patočka, Šíma, Jiří Kolář, Drtikol, Sudek, Baťa, Hrabal, Čapek, Radok, … A to jsem nevyjmenoval zdaleka všechny. Kolik malých národů se může honosit tolika světově proslulými lidmi? A když se k tomu přidá i nejlepší pivo na světě, nemáme se za co stydět!

* Kolika jazyky mluvíte? Libor

Francouzsky, anglicky, bulharsky, rusky. Dorozumím se samozřejmě polsky, slovensky a vůbec slovanskými jazyky.

* Dobré odpoledne, jaká knížka vás nejvíc "dostala"? Děkuji Heda

V poslední době jsem si přečetl první díl korespondence mezi Voskovcem a Werichem. Už se chystám na další. Úžasné svědectví o době, moudrost i mnohdy syrová hodnocení řady lidí. Hodně jsem jich znal osobně.

* Máte nějakou speciální vzpomínku na natáčení s Karlem Zemanem a Vojtěchem Jasným? Miriam, PRAHA

Mám jich strašně moc. Například při natáčení filmu Až přijde kocour jsem několikrát musel padat do jámy s bahnem v nějakém lese u Telče. To se mi moc líbilo. Po každém záběru jsem se musel převlékat a znovu padat. Kostymérka z toho byla zoufalá, maskér také. Jejich zájmy se totiž křížily se zájmem režiséra Vojtěcha Jasného. Ten mě chtěl mít zamazaného a oni zase spíše čistého… A s panem režisérem Zemanem jsem se poprvé podíval do zahraničí. Pro italskou verzi Ukradené vzducholodi se natáčelo na ostrově Procida, blízko Capri. Také jsem mohl navštívit Řím. Pro mě to tehdy bylo jako bych odjel na jinou planetu. Psal se rok 1967…

* Máte nějaké koníčky? Světlana

Velmi často fotografuji, chodím po horách – těch je v Bulharsko dostatek a krásných a vysokých, lovím ryby v moři i v řekách a samozřejmě četba, výtvarné umění, hudba…

* Můžete nám doporučit v Bulharsku oblast, kde se můžeme nejen koupat v moři, ale i poznávat tamní kulturu, památky, přírodu? Blanka, Budějice

Asi bych vám doporučil město Balčik a Varnu. Severní pobřeží se mi zdá zajímavější. Ve Varně je i bohatý kulturní život, řada muzeí...

* Proč jste odešel ze světa filmařů? Karolína

Svět filmařů je všude dost hrozný, nepřátelský, individuální, nechybí v něm podrazy všeho druhu. Vše se točí hodně okolo peněz a pak si všichni myslí že je dovoleno vše... Brrr, už jsem rád, že jsem otočil list.

* Vyzkoušel jste v životě leccos. Co byste si ještě chtěl vyzkoušet? Vladimír

Hrozně rád bych se stal gastronomickým kritikem či/a someliérem.

* Jaké je vaše životní krédo? Alena

Mors ultima ratio, neboli smrt je posledním smyslem všeho. Zachovat si charakter a chovat se slušně. Zní to obyčejně, ale je to tak.

* Využíváte sám osobně počítač a internet doma? Pavel

Ano.

* Kam byste nás v Sofii pozval? Libuše, Pardubice

Vzal bych vás na výlet do vysokých hor, pohoří Vitoša, na jehož vrcholky se můžete dívat z centra města. Lze tam ostatně dojet městskou dopravou.

* Jaký nejsilnější zážitek jste v životě zažil? Gábina od Liberce

Autohavárii, při níž jsem ztratil matku.

* Máte ve své práci nějaký velký sen? Květa

Abych měl k dispozici neomezený rozpočet, který by mi dovolil bez váhání pozvat ty nejlepší umělce z Čech bez ohledu na jejich počet.

* Umíte si představit, co s vámi bude za deset let? Karolína

Neumím. Život dokáže takové kousky, že se takhle dopředu snad ani nedá plánovat.

* Šel bys do nějaké reality show? Kvído

Ne!

* Co vás dokáže rozpálit? Lenka )

Nesrióznost partnerů, tedy nedochvilnost, výmluvy, neschopnost vlastního uvažování, lenost...

* Umí vás někdo dobře rozesmát a jak? Zuza )

Umí. Třeba i váš dotaz je docela vtipný ;-))

* Jaké největší potěšení máte v životě? Dana, Teplice

Potěšení je celá řada. Ale to největší je asi dlouhotrvající pohoda a ta je dána ledasčím - od příjemné společnosti, počasí, po dobroty na stole, ale také potěšení z kvalitní četby. filmu, dobře vykonané práce...

* Vracíte se někdy do Paříže? Romana

Příliš často ne. Od června 2007 jsem tam byl jen jednou. Zato za mnou jezdí řada mých příbuzných a přátel.

* Odkud pocházíte? Mirka

Praha - Staré Město.

* Kterého bulharského romanopisce máte rád? Ilja

Gospodinov.

* Co vy a Vánoce? Lída

Budeme v Sofii, kam za námi přijede moje tchýně. Těsně před vánoci si ale dovolím týden v Praze.

* Co považujete za svůj největší dosavadní úspěch? Světlana

Na to lze těžko odpovídat, abych vám nepřipadal, že se vytahuji... Ale jestli se od toho odpoutáte, pak si myslím, že se dvě Česká kulturní centra pod mým vedením dostala skutečně do absolutního popředí ve své kategorii. A že jsem se skoro s nikým nepohádal ani nerozkmotřil.

* V které zemi se vám líbilo nejvíc? Jano

Kromě Čech - a to neříkám jen tak, abych vypadal jako vlastenec, mám samozřejmě strašně rád Francii, ale okouzlily mě i země jako Jemen, Itálie, Omán, Brazílie a samozřejmě Bulharsko, které teď intenzivně poznávám.

* Dobrý den, zajímalo by mě, jaké povolání byste si vybral, kdybyste z jakýchkoliv důvodů musel skončit s tím, co teď děláte. Děkuji za odpověď. Milan

O tom jsem nikdy neuvažoval, ale pravděpodobně bych se věnoval novinařině či gastronomii. Možná i fotografii.

* Při cestách po světě jste se určitě setkal s řadou kulturních legend, můžete nějaké jmenovat? Ctibor OD Plzně

Claudia Cardinal, Miloš Forman, celá řada světových herců a hereček, režisérů...

* Vážený pane Pospíšil, mnohokrát děkujeme za příjemný podzimní podvečer, který jsme mohli spolu s Vámi strávit u Internetu. Vaše slovo závěrem? Redakce

Mějme se všichni krásně a někdy se dívejme na vlastní život jako na divadlo, v němž jsme herci… A nepodléhejme globalizaci myšlení, najděme si čas na čas.