Scéna.cz 

Výtvarné tipy na 36. týden

Deset století architektury Chrám sv. Mikuláše ve Znojmě
Znojmo na jihu Moravy bylo povýšeno na královské město Přemyslem Otakarem I. před rokem 1226. Farní kostel svatého Mikuláše stál mimo střed města na vrcholu skalnatého návrší nad Dyjí. Patřil k předměstské trhové osadě a byl majetkem premonstrátského kláštera v nedaleké Louce. Jeho původní podoba z přelomu 11. a 12. století zmizela, ve 14. století byl nahrazen gotickým chrámem. Jižní věž byla snesena v 19. století a nahrazena novogotickou stavbou. Nejstarší část kostela je severní předsíň, kde umístěné sedilie naznačují, že se tu mohl konat soud. V kružbách oken severního průčelí se uplatňují motivy parléřovských plaménků. Trojlodní interiér má podobu haly, kde stropy všech lodí jsou stejně vysoké a válcovité pilíře sjednocují prostor. V presbytáři a hlavní lodi je parléřovská síťová klenba. Otvor svatého Ducha v klenbě hlavní lodi byl využíván při velikonočních obřadech. Kostel postupně stavěly dvě hutě, o čemž vypovídají polopilíře západních arkád. U triumfálního oblouku jsou zbytky výběhu žeber náležejících lettneru. Před polovinou 15. století byla před lettner umístěna pozdně gotická archa. Presbytář byl vyzdoben nástěnnými malbami. Konzola nad vchodem do sakristie byla vytesána jako podstavec pro sochu Krista Trpitele z období krásného slohu. V presbytáři je také pozdně gotické pastoforium s tepanými mřížkami. V husitských válkách se znojemští měšťané přihlásili k Zikmundovi v boji proti přijímání pod obojí a založili kostelní bratrstvo Božího těla. Pod kruchtou se dochovala gotická křtitelnice. Hudební kruchta pochází ze 60. let 15. století. V roce 1492 byla k jižní lodi přistavěna kaple, kterou si zaplatil bohatý měšťan. Také na hřbitově vznikla dvoupatrová kaple, kterou tu dala postavit zámožná vdova. Když císař Zikmund zemřel roku 1437 ve Znojmě, jeho tělo bylo vystaveno v kostele svatého Mikuláše a potom odvezeno do uherského Varadinu. Vysílání: 07.9., 13.50 hod., ČT2; Opakování: 09.9., ČT2.

Curriculum vitae Vesmírný poutník
Jiří Vydra se dostal k umění přes úskalí a překážky: jeho otec považoval umělce za "kejklíře" a syna přinutil, aby se vyučil řemeslu. A tak osud tomu chtěl, že než Jiří začal tesat sochy z kamene a dřeva, odlévat ze skla či malovat velká olejová plátna musel - jak sám říká - "zvládnout dvacet sedm řemesel". Jirka bojoval dlouhá léta s alkoholem, mnohokrát byl blízko smrti, přežil těžké pády z kola, které je dodnes jeho jediným dopravním prostředkem.
Jednoho dne se jeho život změnil od základu: přestal pít, kouřit. Bylo mu přes padesát, když poznal svou první opravdovou lásku. Oženil se. Krásný vztah trval jen rok. Manželka se zabila - paradoxně - na kole při společné vyjížďce... Ze své bolesti se "vymaloval" a pochopil, že: "štěstí je dělat něco pro druhé". Rozhodl se pomáhat dětem v motolské nemocnici, které zápasí ze zákeřnou chorobou. Přímo na onkologickém oddělení tak spolu s nimi vytváří obrazy plné slunce, radosti a štěstí. Uprostřed společné tvorby děti zapomínají na bolest i nemoc... Jirka jim rozumí. Ví, jaké to je chtít a nemít příležitost. A tak jim dává možnost malovat, snít, věřit. Vysílání: 07.9., 15.25 hod., ČT2.

Goya
Nevšední talent Goyi spočíval v tom, že uměl přecházet mezi styly - oficiálním a osobním, že ovládal mistrovství mnoha malířských technik. Dosahoval nejvyšší formy výrazu, jeho tvary a práce s barvou dosahovaly vysoké harmonie a nacházely styl, který byl stále v základech klasický, ale již ukazoval náznaky něčeho nového, co posílalo ozvěny hluboko do duše - rané záblesky romantismu. Goya měl jakoby dvě duše - osobní plnou ironie, vtipu a dynamiky, a veřejnou naplněnou pompou královského dvora. Vysílání: 07.9., 16.10 hod., ČT2; Opakování: 11.9., ČT2., 14.9., ČT2.

Dotek tmy
Malíř Dino Čečo je kromě své tvorby znám také jako autor výtvarné techniky, která umožňuje nevidomým ztvárnit jejich představy o světě. Později svou protlačovanou techniku vyvinul až k zhmotnění malby, které umožňuje nevidomým malířům své obrazy vystavovat a ostatním nevidomým je hmatem prohlížet. Haptickou metodou Dino Čečo ve svém úsilí přiblížit se světu nevidomých neskončil. Aby mu ještě více porozuměl a zároveň nalezl nové inspirační zdroje i pro vlastní tvorbu, podstoupil terapii tmou, kdy po dobu sedmi dnů sám trávil čas v naprosté tmě a přitom nakreslil ke stovce obrazů. Výsledkem jsou nejen zajímavé artefakty, ale i poznání, že vyjadřování se kresbou a malbou nemusí vycházet jen z toho, co bezprostředně vidíme, ale ukazuje zároveň to, co obsahuje naše duše. Vysílání: 08.9., 17.20 hod., ČT2; Opakování: 09.9., ČT2.

proStory - Život v konceptu
Proč mají nové české stavby takovou podobu, jakou mají, jak se v nich žije a jak je vnímají jejich uživatelé a okolí? Architektura je fenomén, v jehož rámci se protínají souvislosti společenského i osobního charakteru a v tomto smyslu ji můžeme vnímat jako zviditelnění "architektury mentální". V jednotlivých dílech autorské dokumentární série tak vystupují nejen architekti, ale také investoři, uživatelé staveb a rovněž ti, kteří vedle daných realizací žijí, pracují a procházejí. Autorka projektu Lucie Králová s odbornými poradci (Osamu Okamurou, Rostislavem Koryčánkem, Adamem Gebrianem) vybrala z let 1993–2011 výjimečné stavby, často oceňované u nás i v zahraničí, z nichž mnohé dosud vyvolávají kontroverzní reakce. Zároveň se jedná o realizace, které svým charakterem pokrývají různorodé architektonické podoby a funkce: banka, bazén, stodola, vila, klub, knihovna, kostel, rodinný dům, most, rozhledna, tiskárna, galerie a další. Před kamerou i za kamerou se přitom sešly výrazné autorské osobnosti z řad architektů (Martin Rajniš, Zdeněk Fránek, Emil Přikryl, Josef Pleskot, Ivan Kroupa, Alena Šrámková, Svatopluk Sládeček, Ladislav Lábus, Stanislav Fiala, ateliery Projektil, HŠH, A 69, D.R.N.H. nebo začínající Mjölk architekti) a předních českých dokumentaristů (J. Gogola ml., V. Janeček, V. Klusák, L. Králová, F. Remunda, R. Procházka, M. Řezníček, K. Žalud), včetně představitelů nastupující dokumentaristické generace (L. Kokeš, V. Čakányová, B. Bláhovec, A. Olha, K. Zlatušková). Vysílání: 10.9., 22.00 hod., ČT2; Opakování: 15.9., ČT2.