Scéna.cz 

Velkofilm Lidice míří do kin

Příběh obyčejných lidí, kteří se absurdní shodou náhod připletli do cesty dějinám. K. Roden, Z. Fialová, Z. Bydžovská, J. Budař a další v koprodučním snímku P. Nikoleava Lidice, na jehož vzniku se významně podílela také Česká televize. Filmové zpracování téměř 70 let starého nacistického masakru obyvatel středočeských Lidic a jejich následného srovnání se zemí je právem považované za filmovou událost roku. V kinech od 2. června 2011.

Žádná doba není černobílá, žádná doba není jen sledem velkých událostí, ale i malých lidských osudů často tragicky předznamenávajících věci příští. Také příběh Lidic má své hrdiny i padouchy. Film Lidice je založen na skutečných událostech a vypráví o lidech, jako jsme my, kteří uměli milovat, být nevěrní, přetvařovat se, radovat, lichotit, být čestní. Snímek je postaven na třech vzájemně se prolínajících příbězích, které se odehrávají na pozadí vypálení Lidic. První z nich v sobě nese rozměr úderu nevypočitatelného osudu, když otec František Šíma (Karel Roden), jenž si ve vězení odpykává trest za neúmyslnou vraždu syna, sice jako jediný muž přežije lidické peklo, ale pronásledují ho veřejné pohrdání i vlastní výčitky. Druhý rozměr příběhu sleduje tragickou linii dopisu, který se stal záminkou k vypálení obce. Skrývá se za ním příběh lásky, lži a falešného hrdinství. Třetí přináší příběh lidického strážníka Vlčka (Roman Luknár), obraz osobního strachu, osobní zodpovědnosti a morálky, ale je i o tom, zda má smysl přežít za cenu ztráty vlastní cti a důstojnosti.

Film vzbuzuje už nyní velký zájem a emoce. Není divu. Popisuje události dvaačtyřicátého roku, možná nejtemnější éry novodobých českých dějin. Byla to doba krutovlády zastupujícího říšského protektora Heydricha, který za své činy zaplatil smrtí, ale zároveň strhl za sebou do propasti také spoustu nevinných českých lidí, popravených za následné heydrichiády. Dvaačtyřicátý byl rokem poněkud předčasných nadějí, protože se zatím bezchybný nacistický válečný zdroj začal zadrhávat, ale také – a to mnohem víc – dobou zoufalství, prolitých slzí, zaťatých pěstí i prázdné bezmoci. Tehdy platila víc než kdy jindy slova básníka: „Nesli jsme hrdě vlastní vinu svou i v neštěstí, jež drtí, nezhyneš cizí proradou, jen vlastní vede k smrti.“

Scénář Zdeněk Mahler, Alice Nellis, režie Petr Nikolaev, hudba Michal Hrůza, James Harries, producent Adam Dvořák. Hrají Karel Roden, Zuzana Fialová, Zuzana Bydžovská, Veronika Kubařová, Ondřej Novák, Roman Luknár, Jan Budař, Mariusz Osmelak a další.