Ústecký příběh Hoffmanna podněcuje k teoretizování
autor: Petr Berounský
zvětšit obrázekPříběh E. T. A. Hoffmanna v opeře J. Offenbacha Hoffmannovy povídky vyprávějí v ústeckém divadle sugestivně, bez podružností, které by emocemi nabité výjevy devalvovaly. A také bez na jedné straně jen historismu či na druhé křečovitého přenosu do dnešní doby, obé by vůči této opeře bylo ještě destruktivnější. S velkým povděkem jsem kvitoval zájem režiséra Tomáše Šimerdy nikoli o tyto tolik a zbytečně v opeře diskutované podružnosti, ale o co nejúčinnější předvedení dramatických postav v určité životní situaci. A samozřejmě o co nejsilnější prožitek dramatické hudby, k němuž to vše nakonec směřuje – nejde o detektivku a my víme, že vrahem je zahradník. Tedy dovolíte-li teoretickou odbočku, u nás k ní nebývá moc příležitostí.
Tedy ne křečovitě historické nebo současné, ale offenbachovské a hoffmannovské, nahlížené současnýma očima, což jedině umožní zázrak maximálního prožitku. Ústecké inscenaci tomu napomohl strohý víceméně současný prostor, který se z původního divadelního klubu, v němž příběh začíná i končí, jen s minimem prostředků, proměňoval do dalších dějišť. Volně, jako když sníte sen, v němž se vše prolíná, a přesně tak Offenbach koncipoval svou geniální operu. Ani postavy nejsou oblečeny historicky jednoznačně, ale v logice vyprávění fantaskního příběhu, především pak způsobem, který napovídá, kdo je kdo, co cítí, co miluje a co nenávidí. Operní divadlo vyjmuté z popisnosti ne pro „schválnosti“ s dílem nesouvisející, významově i emocionálně vyprázdněné – to je znak neschopnosti vytvořit něco podstatného, znak exhibice, která se jen skrývá za postmodernu.
Leč promiňte teoretizování a moji domněnku, že právě tady bylo na místě. Je tu ještě jedna podmínka úspěchu takové inscenace, sympatická a zcela v logice řečeného: nejde to bez výsostných pěveckých herců, kteří pro postavu mají vnější i vnitřní (duchovní) dispozice a nepotřebují se skrývat za historické kostýmy a kulisy. V Ústí nad Labem proto správně jdou cestou jednoho obsazení pro několik v krátkém čase odehraných repríz. Při hledání představitele Hoffmanna režisér Šimerda osvědčil rozhled po mezinárodním dění a přivedl charismatického čínského tenoristu WeiLong Taa, který pro Ústí nastudoval roli poprvé a parádně. Jeho tmavší hlas neuchvátí vnějškově, i když technická úroveň je samozřejmým a splněným předpokladem interpretace role, hlavní je však výraz, odstíněný hlasově i herecky v různých situacích a směřující k plastickému obrazu rozpory zmítané postavy. K působivé nesentimentální tragice posunul čínský tenorista postavu Hoffmanna, vnucují se nad ní otázky po smyslu umění a života – o čem jiném také hrát?
Hoffmannova soka Lindorfa ve všech čtyřech podobách spolehlivě interpretoval Nikolaj Někrassov, opět s jistou ne nesympatickou zdrženlivostí, v kontrapozici k WeiLong Taovi ovšem patrnější než jindy. Výtečnou partnerku v roli Niklase našel v Tereze Chýňavové, třetím vrcholu pěveckého čtyř¬úhelníku inscenace. Dokončila ho Valeria Vaygant jako kurtizána Giulietta, i když herecky opět trochu vnějškově a naučeně. Dobrou Olympií byla Anna Klamo, premiéra nevyšla Yvettě Tannenbergerové v roli Antonie. Nicméně obsazení rozhodně respektabilní, doplněné pečlivým nastudováním v orchestru (hráčsky přece jen limitovanému) a ve sboru. Dirigentka Miriam Němcová vedla vše spolehlivě a energicky.
V Ústí nad Labem se výrazně zadařilo ze dvou důvodů: jednak své ovoce nese Šimerdova už mnohaměsíční snaha o systémové změny v provozu, dramaturgii a zejména obsazování rolí, a pak on sám jako režisér nakročil ze zdejších zvyklostí – ale to už bych zase teoretizoval.
Ústí nad Labem, Severočeské divadlo opery a baletu – J. Offen¬bach: Hoffmannovy povídky. Dirigent Miriam Němcová, režie Tomáš Šimerda, sbormistr Josef Kučera, scéna Vladimír Soukenka, kostýmy Mlada Šerých. Premiéra
10. 10. 2008. Zdroj Hudební rozhledy 02/2009 - Josef Herman
TIP!
Časopis 19 - rubriky
Časopis 19 - sekce
DIVADLO
VČD uvede derniéru hry Kdo se bojí Beatles
Pardubický soubor před rokem uvedl českou premiéru hry slovenského dramatika Viliama Klimáčka Kdo se bojí Beat celý článek
HUDBA
Hudební tipy 20. týden
13. komnata Kuby Ryby
Hudebník, skladatel, textař, zakladatel nejznámější punk-popové skupiny Rybičky 48, b celý článek
LITERATURA/UMĚNÍ
Možné podoby knihy
V Historické budově Národního muzea se otevírá výstava s názvem Možné podoby knihy. Ta představí část knižní t celý článek