Sněhová královna velká „show“ pro děti i dospělé
autor: archiv divadla
zvětšit obrázekAni letos se zima nijak nevyznamenala a situaci mohla napravit snad jen vládkyně zimy, jejíž příchod na scénu Státní opery byl s nadějí očekáván počátkem března. Opravdu Sněhová královna v anglické verzi choreografa a režiséra Michaela Cordera neskrblila blyštivými krystaly ledu a hojnými chumelenicemi ale i překvapivými momenty.
Michael Corder vytvořil Sněhovou královnu pro Anglický národní balet v roce 2007 a později ji uvedl také s Litevským národním baletem, dále ve Vídni a v současnosti s baletem
Národního divadla u nás.
Ve svém pojetí smísil autor úmyslně dvě díla – balet Kamenný kvítek, z něhož si vypůjčil Prokofjevovu hudbu a podobu lidské říše a známou pohádku Hanse Christiana Andersena Sněhová královna, která zde spravuje ledové království. Svůj záměr odůvodnil zcela pragmaticky - Kamenný kvítek (premiéra 1954) uváděný většinou jen v Sovětském svaze nikdo na západě nezná, zatímco Andersenovu pohádku zná každý. Obě pohádky se mu propojily v podobných námětech- tu i tam dívka a hoch, jejichž vztahu jsou kladeny překážky ze strany přírodních mocností - v jednom případě paní Měděné hory, ve druhém královnou zimy. Všechny nástrahy ale vždy překoná věrná láska.
Inscenátoři věnovali velkou péči výpravě (scéna a kostýmy
Mark Bailey, světelný design Paul Pyant). Ruskou vesnickou scenérii možná vnímanou zpočátku poněkud s rozpaky vyvažuje skvostný obraz zimního království a všech jeho obyvatel v čele s panovnicí. Třpytivé rampouchy, ledové útesy, zamrzlé jezero a barokně laděný trůn, oslnivá běloba, šeď nebo průzračné odstíny modře a zeleně barví krajinu a oděvy. Oslňující blesky do auditoria vrhají šperky, koruna a šaty Sněhové královny pošité více než 30 tisíci kaménky českého křišťálu. Ale i její služebnictvo vzbuzuje pozornost svým vzhledem – skotačivé polární lišky, mohutní a hroziví „body gardi“ a vozatajové královny – polární vlci. K působivým efektům vycházejícím z ledové říše přináleží i ohromná tvář královny rozhlížející se po lidském světě promítaná na transparentní oponu, sněžení nebo záplava ledové tříště snášející se z nebes. Severský kolorit dotváří roztomilý los a postava laponské šamanky.
Do krajiny rozepjaté odněkud z ruských stepí po polární kruh se zatoulává jižní téma v podobě cikánské tlupy, která sem doputovala skrze různé romantickými balety a Corder se s ní mohl velmi dobře seznámit třeba v Ashtonových Dvou holoubcích.
Tato na první pohled snad až příliš barvitá mozaika vytváří díky dobře strukturovanému příběhu logický a kompaktní celek. Libreto nečiní žádné závažné odchylky od osy klasické pohádky a pokud je něco trochu jinak, má to své opodstatnění – např. zápletka s cikánskou dívkou.
Corder rozčlenil balet do tří aktů a do všech tří „umístil“ krásné duety hlavních hrdinů Gerdy a Kaje. S Prokofjevovu hudbou pracuje vynalézavě a efektně. Dvě třetiny jsou skutečně z Kamenného kvítku, mimoto jsou v hudebním aranžmá Juliana Philipse zapracovány části Prokofjevovy Páté symfonie a úryvky z jeho oper Vojna mír a Zásnuby v klášteře. S tímto hudebním materiálem souzní v technice příliš „nezatížená„ ale vizuálně atraktivní choreografie a vzájemný soulad podporuje srozumitelnost tanečního vyprávění.
Pro Gerdu a Kaje jsou příznačné radost a hravost, „nedisciplinované“ škádlení, vyjádřené čistým, střízlivým až minimalistickým pohybovým tvaroslovím, v lyrických partiích se základem v arabeskách, jednoduchých obratech a poskocích. Gerda a Kaj v prvním obsazení - Magdaléna Matějková a Ondřej Vinklát- jsou vážnější a důstojnější, zatímco Andrea Kramešová a Matěj Šust ve druhém obsazení s větší přirozeností vyjadřují vztahy „teens“.
Dramatické a chladné tóny ohlašují vpády a autoritativní vystupování Sněhové královny. Rozkazovačná gesta, paže se ohýbají jen v ostrých úhlech, mohutné zvedačky a cesty vzduchem nad hlavami vlků, ale i složité variace a piruety v rafinovaném pohrávání si se svým vězněm. První královna - Alina Nanu - obzvlášť zdůrazňuje své výjimečné postavení a panovačnost, druhá královna - Nikola Márová - je vládkyní rovněž přísnou ale jaksi více „mateřskou“, ženskou.
Osvěžující jsou sborové scény a dovádění venkovské mládeže inspirované ruským folklorem včetně svižného a melodického mužského tance Kaje a jeho dvou kamarádů při sáňkování. V zimním království obstarávají sborový tanec skřítci, například valčík při slavnosti, kdy se celá čeleď proměnila v rokokové dámy a kavalíry. Tanečními partnery hlavních hrdinů jsou i příslušníci animálního světa. Gerdu doprovází na sever pohádkový los, který s ní laškuje ale nechce se nechat pohladit. Kaje v jeho trudnomyslnosti rozptyluje tanec se dvěma liškami a královna se předvede ve velkolepém pas de trois se svými služebníky vlky. Také rostliny mají slovo - „fauni“ – duchové dvou růží, kteří způsobí snové setkání Gerdy a Kaje.
Poklidnou náladu ruského venkova rozruší nejen závistivá sněhová královna ale také příchod cikánů se záplavou výrazných barev a rytmů.. Temperamentní ženy tančí s vervou až kolem nich poletují černočervené sukně, muži posilněni alkoholem ukazují svou kondici ve skocích, přemetech ale i bitkách. Jejich spíše zdobná než konzistentní přítomnost však zabírá v téměř tříhodinovém představení zbytečně velký prostor...
Příběh je zarámován doslovně i symbolicky roztříštěným zrcadlem. Jeho střepiny v několika řadách lemují po celou dobu scénu., zrcadlo nastoluje dramatickou zápletku, když jeho střepy uvíznou v Kájově oku a srdci a „restaurace“ zrcadla završuje děj. Díky strastiplnému putování Gerdy a slzám lásky jsou záludné ledové krystaly z Kájových útrob vyplaveny a mohou být vráceny na své místo. Tak byla splněna podmínka svobody a královna a její říše odsouzeny k zániku.
Sněhová královna splnila očekávání a zprostředkovala nám zimní atmosféru v plné síle, avšak její působení mohlo mít účinek dvojznačný, chladivý i hřejivý. Někdo mohl z Corderova transkulturního tažení Evropou ztuhnout údivem a někoho mohlo nažhavit k výtkám. Přesunu dění z dánského maloměsta do vísky pod Uralem, který je v Anglii snad vnímán jako exotický a malebný, hrozí totiž u nás nebezpečí, že bude vzbuzovat konotace ne zcela pozitivní. Podíváme-li se ale na věc bez předsudků a uznáme-li právo autora na uměleckou licenci, převáží uznání a obdiv k profesionální práci, kterou se anglické divadelní prostředí nezávisle na žánru vyznačuje. „Sněhová královna“ spíše než originálním uměleckým počinem je velkým divadlem, velkou „show“ pro děti i dospělé se všemi patřičnými diváckými kvalitami. A není snad právě tím, co se do baletního repertoáru Národní divadla nyní velmi hodí více než různé modernizace a aktualizační experimenty?
www.narodni-divadlo.cz
TIP!
Časopis 25 (2016) - rubriky
Články v rubrice - Recenze
Dmitrij Hvorostovsky – nefalšovaným tahákem koncertní sezóny
Kulturní sezóna se pomalu blíží k závěru. Červen je většinou ve znamení únavy ze strany diváků i umělců. Pomal ...celý článek
Vertigo „tanec pro tanec“
Jako poslední premiéru této sezóny uvedl balet Národního divadla komponovaný večer pod titulem Vertigo složený ...celý článek
Vokálně-instrumentální dílo Felixe Mendelssohna-Bartholdyho v podání PKF – Prague Philharmonia
Závěrečný koncert PKF – Prague Philharmonia ve Foru Karlín sliboval jedinečný zážitek. Na programu bylo ...celý článek
La Curva představení, které vyvolalo standing ovations
Je Israel Galván flamencový tanečník nebo ne? Je to co předvádí flamenco? Na takové otázky odmítá umělec přímo ...celý článek
Časopis 25 - sekce
DIVADLO
Pouť králů: Knížata
Pouť králů: Knížata
Luděk Munzar a Rudolf Hrušínský v dramatickém příběhu o počátcích českého státu. Podle celý článek
HUDBA
Písničky na léto
Když je v Praze abnormální hic
Letní písničky a vyprávění Ivana Mládka a jeho přátel (1976). Režie M. Sobot celý článek
LITERATURA/UMĚNÍ
Husita z Afriky
Cesty víry: Husita z Afriky
Nevšední životní pouť Phanuela Osweta z keňského slumu na faru Církve českoslov celý článek