zvláštní poděkování
Quantcom.cz

Rytmus v patách

Rytmus v patách

autor: Z webu   

zvětšit obrázek

Výborný tip na nedělní večer! Zdařilá adaptace Škvoreckého příběhu, plný retro písniček, s Vojou Dykem v hlavní roli Dannyho Smiřického.
Drama s hudebními prvky, realizované podle prózy MALÁ PRAŽSKÁ MATAHÁRA z pera Josefa Škvoreckého, se odehrává počátkem padesátých let, v době sílícího estébáckého teroru a vykonstruovaných politických procesů. Děj se točí kolem jazzové kapely, jež vystupuje v pražské kavárně Boulevard a v komunistickém dusnu znamená enklávu relativně svobodné existence. Kolem skupinky muzicírujících studentů a zpěvačky Marcely Razumowské (Berenika Kohoutová) se však začnou stahovat estébácké sítě. Jejich vykonavatelem je agilní mladý příslušník Kunovský (Mario Kubaš), který partu jazzmanů sleduje a připravuje její obvinění z neexistujících zločinů...

Hrdinou příběhu je Škvoreckého alter-ego Danny Smiřický (Vojtěch Dyk), který má milostné pletky se svobodomyslnou Geraldinou (Marika Šoposká). Nevázaná dívka, jejíž matka je Angličanka, se stýká s pracovnicí americké ambasády a s dalšími lidmi, jež jsou komunistickým mocipánům trnem v oku. Ústřední zápletka vyvrcholí hromadným zatčením všech "spiklenců". Další osudy nespravedlivě odsouzených se ozřejmí v závěrečných titulcích... V současné rovině se zestárlý Danny (František Němec) sejde s bývalým estébákem Kunovským (Jan Přeučil), který nejeví žádné známky pokání...

Hrdinovy kamarády Josefa Vořecha a Richarda Kambalu, jež rovněž hrají v kapele a společně bydlí v pronajatém bytě, ztvárnili Jan Meduna a Vojtěch Kotek. Retro, protkané mnoha hudebními výstupy, natočila podle vlastního scénáře režisérka Andrea Sedláčková. Hudbu zkomponoval Emil Viklický, kameru vedl Vladimír Holomek, kostýmy navrhla Simona Rybáková. Politicko-milostné dobrodružství s několika absurdními podzápletkami (jedna z nich souvisí s "teploměrem lásky k Josefu Vissarionoviči") vypráví o mrazivě-groteskních poměrech za stalinské krutovlády. Uvažuje o nesmyslnosti takzvaného "třídního boje" a vině jeho zfanatizovaných strůjců. Zamýšlí se i nad důsledky naší pohnuté minulosti pro postkomunistickou současnost.

Dramaturgyně Helena Slavíková prozrazuje o jeho vzniku: „Některá díla mají pestré osudy a trvá dlouho, než se původní nápad zrealizuje. Scénář Malé pražské mataháry napsal Josef Škvorecký pro Českou televizi podle svých povídek (Povídky tenorsaxofonisty) skoro před deseti lety. Text nenašel režiséra, protože tenkrát se ještě nikomu nechtělo padesátá léta točit, a pak, je třeba říct, že ten scénář měl spíše prozaické vlastnosti, než aby byl sevřeným dramatem, které drží kauzálně pohromadě. Ale látku, které jednou uvěřím, hned tak neopustím: dala jsem relativně nedávno scénář přečíst Andree Sedláčkové, která měla původně chuť na Salivarové Honzlovou, a trefila jsem se. Zaujal ji, jenže i ona viděla, že by text musela znova dramaticky postavit, že by mu musela najít páteř, nosnou linii. Poslala jsem Škvoreckému Andreiiny poslední filmy, líbily se mu a souhlasil, aby napsala podle jeho textu vlastní scénář. A tak chodily mailové podoby scénáře z Paříže ke mně do Prahy, k panu Škvoreckému do Toronta a zpátky do Paříže. Andrea Sedláčková si se scénářem poradila opravdu dobře, nepodstatné vynechala a podstatné dofabulovala a dosáhla toho, že je se spokojeno nejen vedení Centra dramatických pořadů, ale i Josefovi Škvoreckému se volná adaptace jeho díla velmi líbí.

Jde o příběh z raných padesátých let, kdy ještě existovaly poslední relikty svobodného světa, jako např. americká tisková agentura či kavárenské jazzové kapely, a kdy vzaly za své i naivistické demokratické představy "bývalých", tj. lidí, kteří patřili ke světu první republiky. Komunistický režim všechno "bral šmahem jako smrt" a nejen jako.

Ve středu dění se ocitá parta mladých lidí, kteří se točí kolem jazzové kapely a jedné krásné dívky. Geraldinka, ještě vlastně nedospělá a rozhodně ne dost zodpovědná slečna, si myslí, že je chytřejší než všichni a že je na světě proto, aby se bavila. Je nezkušená a naivní, ale sílí v ní postupně smysl pro spravedlnost a také se nebojí: vidí, že potřebným je třeba pomáhat a oportunismus je jí rozhodně cizí.

Škvoreckého příběh je odrazem skutečných událostí, ale jeho stylizace je pro autora příznačná. Lehce a vtipně, za jazzového doprovodu, plynou životy mladých lidí, jakoby je čekala jen láska: ale ona je čeká tragédie.“

Vysílání: 14.3., 20.00 hod., ČT1

6.3.2010 22:03:17 Redakce | rubrika - Z éteru

Časopis 20 - rubriky

Archiv čísel

reklama

Festival Setkání Stretnutie 2024

Články v rubrice - Z éteru

Hudební tipy 20. týden

Jitka Molavcová a Jiří Suchý (Árie měsíce)

13. komnata Kuby Ryby
Hudebník, skladatel, textař, zakladatel nejznámější punk-popové skupiny Rybičky 48, b ...celý článek


Pop-rockové pódium

Helmutova stříkačka

Helmutova stříkačka
Comebackový koncert brněnské legendární kapely u příležitosti jejího 40. výročí z klubu ...celý článek


Hudební tipy 21. týden

Barry White

Let The Music Play, příběh Barryho Whitea
Komplikovaný životní příběh amerického skladatele a zpěváka s nez ...celý článek


Petr Hapka – 80 let

Petr Hapka

Televizní písničky a songy Petra Hapky
Štěstí je krásná věc, Dívám se, dívám, Rozvod a další slavné hity a ...celý článek



Časopis 20 - sekce

LITERATURA/UMĚNÍ

Literární tipy 20. týden

Nezávislý maestro Andrea Camilleri

Romantické hrady, Rýn a dívka jménem Lorelei
Hluboké údolí nejdůležitější evropské řeky je, kam oko dohlédn celý článek

další články...