Scéna.cz 

Komedie omylů: Hledání identity v kolotoči záměn

Praha hostí na Nejvyšším purkrabství Pražského hradu nejprestižnější přehlídku Shakespearových her – Letní shakespearovské slavnosti. Letošní titul KOMEDIE OMYLŮ se na slavnosti vrací už počtvrté. O předchozí nastudování se postarali Ivan Rajmont, Peter Gábor a Roman Polák. Tentokrát v režii Vojtěcha Štěpánka účinkují Marek Adamczyk nebo Tomáš Havlínek, Vojtěch Vondráček a s nimi Šimon Krupa, Petr Buchta. Dále Sára Rychlíková, Aneta Krejčíková, Erika Stárková a další. Překlad Martin Hilský.

Když před premiérou KOMEDIE OMYLŮ vystoupil profesor Martin Hilský, upozornil diváky na motiv, který bývá při čtení jedné z prvních Shakespearových komedií často přehlížen. Pod zdánlivě bezstarostnou fraškou se skrývá příběh o smrti, identitě, hledání vlastního místa ve světě i o střetu skutečnosti a zdání. Režisér Vojtěch Štěpánek se právě této interpretační linie drží a nesnaží se vytvořit pouze sled komických situací. V centru jeho inscenace stojí člověk, který se ve světě omylů snaží neztratit sám sebe.

Režisér Vojtěch Štěpánek se nespokojuje s prvoplánovou komedií záměn. Vychází z interpretačního klíče, který před premiérou nabídl Martin Hilský, a pod vrstvou situační frašky hledá otázky identity, vztahu skutečnosti a zdání i motivace jednotlivých postav. Dialogy vede ve svižném tempu, které střídá s promyšlenými okamžiky zklidnění. Právě v monolozích nechává postavy přemýšlet, hledat vlastní řešení a odhalovat důvody svého jednání. Divák tak nemusí za každou cenu rozlišit, který z Antifolů či Dromiů právě stojí na scéně. Podstatnější je sledovat význam jejich jednání a důsledky, které jejich omyly přinášejí ostatním.
Scéna Milana Davida a Pavla Morávka připomíná orientální tržiště s antickými inspiracemi a čtyřmi výraznými vstupy, které se stávají přirozenou součástí režijní stavby. Nejsou pouhou dekorací. Vytvářejí prostor, kde se postavy míjejí, skrývají, vstupují do děje i z něj mizí. Červenobílé pruhované závěsy spolu s patinou historických zdí Nejvyššího purkrabství vytvářejí prostředí, které působí současně realisticky i symbolicky. Stejně promyšlenou funkci mají kostýmy Romana Šolce. Respektují společenské postavení jednotlivých postav, současně však cíleně potlačují vizuální odlišnosti obou dvojic Antifolů a podporují jednu z ústředních myšlenek inscenace – stírání identity.
Významným partnerem režie je hudba Nikose Engonidise. Není pouze doprovodem. Často vzniká přímo na jevišti, reaguje na hereckou akci, podtrhuje tempo jednotlivých situací a citlivě stupňuje dramatické napětí. Tam, kde dialog zrychluje, hudba energii podporuje, jindy naopak vytváří prostor pro ztišení a vnitřní uvažování postav.

Základní stavební kámen hry tvoří dvě dvojice identických dvojčat – Antifolové a Dromiové. Marek Adamczyk a Vojtěch Vondráček vytvářejí dvojici, jejíž vizuální podobnost je díky maskám i kostýmům natolik přesvědčivá, že divák občas vědomě pochybuje, koho právě sleduje. Šimon Krupa a Petr Buchta jako oba Dromiové přidávají větší fyzickou odlišnost, jejich vzájemné záměny však neztrácejí na komediálním účinku. Právě postupné vrstvení jednoduchých omylů vytváří stále složitější síť nedorozumění, která žene děj kupředu.
Vedle komediální linie však inscenace nezapomíná na svůj tragikomický základ. Nad celým příběhem se od první chvíle vznáší rozsudek smrti nad Egeonem, kupcem ze Syrakus. Kamil Halbich mu propůjčuje klid, lidskost i vnitřní důstojnost, díky nimž se nestává pouze rámcovou postavou příběhu. Jeho osud představuje časově omezenou hrozbu, která celému ději dodává napětí a připomíná, že každá další záměna oddaluje nebo přibližuje okamžik rozhodnutí. Dana Batulková jako Emilie a Marek Holý v roli vévody Solina vytvářejí důležitou protiváhu této tragické linii.
Ženské postavy nejsou pouhým doplňkem mužských hrdinů. Sára Rychlíková jako Adriana, Aneta Krejčíková v roli Luciany, její sestry, i Erika Stárková coby Kurtizána představují tři rozdílné pohledy na partnerské vztahy, důvěru i pochybnosti. Každá z nich reaguje na vznikající chaos jinak, a právě tím pomáhá odkrývat motivace jednotlivých postav.

KOMEDIE OMYLŮ v nastudování Letních shakespearovských slavností potvrzuje, že i jedna z nejstarších Shakespearových komedií dokáže oslovit současného diváka. Pod vrstvou komických situací se totiž skrývá hledání identity v kolotoči záměn. A právě proto otázka „Kdo jsem?“ neztrácí svou naléhavost ani po více než čtyřech stech letech.

★★★★★

🎭 William Shakespeare: Komedie omylů
Překlad Martin Hilský; režie Vojtěch Štěpánek; scéna Milan David a Pavel Morávek; kostýmy Roman Šolc; hudba Nikos Engonidis; asistentka režie Magdalena Rašilov; produkce Pavla Sližová.
Osoby a obsazení: Antifolus Efezský (Marek Adamczyk / Tomáš Havlínek); Antifolus Syrakuský (Vojtěch Vondráček); Dromio Efezský (Šimon Krupa); Dromio Syrakuský (Petr Buchta); Adriana, žena Antifola Efezského (Sára Rychlíková); Luciana, její sestra (Aneta Krejčíková); Baltazar, kupec (Marek Taclík); Angelo, zlatník (Jakub Kohák); Kurtizána (Erika Stárková); Solinus, vévoda efezský (Marek Holý); Egeon, kupec ze Syrakus (Kamil Halbich); Emilie, abatyše a žena Egeona (Dana Batulková); Skřípec, kupec, posel, lučka (Bořivoj Čermák); Seržant, žalářník, kat (Vladimír Pokorný); Hudebník (Nikos Engonidis).
Letní shakespearovské slavnosti, Nejvyšší purkrabství pražského Hradu, 24. června 2026.

📘 www.shakespeare.cz