Scéna.cz 

3 ženy: Mezi povinností a autenticitou

Někdy stačí jediný hotelový pokoj, několik lahví prosecca a tři generace žen, aby se otevřely otázky, které si rodiny nesou desítky let. Komedie 3 ŽENY britské autorky Katy Brand na první pohled slibuje odlehčený večer plný generačních střetů a břitkých dialogů. Ve skutečnosti však nabízí mnohem víc. Pod vrstvou humoru a situačních gagů se skrývá inteligentně vystavěná sonda do vztahů mezi matkou, dcerou a vnučkou. Režisér Martin Vokoun nesází na prvoplánové konflikty. Jednotlivé křivdy, nedorozumění i rodinná tajemství odhaluje postupně, téměř nenápadně. Díky tomu se divák nestává svědkem pouhých hádek, ale postupného skládání rodinné mozaiky, v níž každá z žen nese vlastní pravdu i vlastní zranění.

Eleanor v podání Ilony Svobodové představuje generaci, která byla vedena k povinnosti, vytrvalosti a sebeovládání. Suzanne Anny Fixové je ženou uprostřed. Balancuje mezi odpovědností a osobní svobodou, mezi minulostí své matky a budoucností své dcery. Laurie Terezy Englové pak přináší pohled současné generace, která klade důraz na autenticitu a právo žít život podle vlastních pravidel.
Katy Brand však nestaví jednu generaci proti druhé. Naopak ukazuje, že každá z nich něco získala a něco ztratila. Eleanor možná celý život plnila očekávání okolí, ale za cenu vlastního štěstí. Laurie naopak usiluje o maximální osobní svobodu, aniž by text automaticky tvrdil, že právě tato cesta je správná. Nejzajímavější otázka inscenace proto nezní, kdo má pravdu, ale zda vůbec dokážeme poznat, co skutečně chceme my sami a co nám pouze vnutila doba, ve které žijeme.

Silným momentem inscenace je postupné odhalování vztahu Eleanor k alkoholu. Nejde o senzaci ani moralitu. Je to bolestné poznání, že některé životní kompromisy mohou člověka pronásledovat celé desítky let. Právě z tohoto poznání pak vyrůstá závěrečná omluva Eleanor vůči Suzanne, která se stává skutečným vrcholem večera. Ne proto, že by někdo zvítězil, ale proto, že jedna z postav dokáže poprvé otevřeně přiznat vlastní selhání. V tomto případě se omlouvá představitelka nejstarší generace. Zda jde o ústupek vůči sobě samé, nebo o projev životní moudrosti a vyrovnání se s dávnými křivdami, to už ponechává autorka na divákovi. Ilona Svobodová dokáže tento okamžik zahrát s mimořádnou citlivostí. Do postavy vtiskuje pokoru, bolest i úlevu člověka, který po letech odkládá těžké břemeno. Po počátečním přemáhání jsme tak svědky Eleanorina osvobození, jehož účinek se postupně přenáší i na ostatní členy rodiny.

Výprava Martina Vokouna a Zdeňka Palmeho vytváří stylizovaný hotelový pokoj, který slouží jako bezpečný prostor pro odhalování rodinných vrstev. Kostýmy přitom velmi přesně charakterizují jednotlivé postavy a jejich životní postoje. Celek působí civilně, přehledně a nechává vyniknout především herecké práci.
A právě herečky jsou největší devizou inscenace. Ilona Svobodová, Anna Fixová i Tereza Englová vytvářejí uvěřitelný rodinný trojúhelník, v němž humor přirozeně střídají okamžiky bolesti, pochopení i smíření.
3 ženy tak nejsou jen konverzační komedií o generačních rozdílech. Jsou především chytrou a místy překvapivě dojemnou úvahou o tom, jakou cenu platíme za život podle očekávání druhých a jak obtížné je najít vlastní cestu mezi povinností a autenticitou.

★★★★★

🎭 Katy Brand: 3 ženy
Překlad Pavel Dominik, režie Martin Vokoun,, dramaturgie Kristýna Tejmarová, výpravaMartin Vokoun a Zdeněk Palme.
Osoby a obsazení: Eleanor (Ilona Svobodová), Suzanne (Anna Fixová), Laurie (Tereza Englová) a Číšník (Michal Kuboušek).
Žižkovské divadlo Járy Cimrmana v produkci 3D Company. Premiéra 27. října 2025. Psáno z reprízy 1. června 2026.

📘 www.zdjc.cz