Drobné zobání v hrudi
Pseudonym přišel v době jedné vteřiny, vytanulý, vynořený vyzváním tajemnice Kulturního střediska v Brně… Je na něm dobré jméno vesnice tatínkovy, i jeho jméno, jméno Tonda, to dobré jméno Tonda, křičené z traktoru při žních.
Nu, je v tom alespoň nějaký pořádek, jakýsi nejmenší pořádek, vzešlý z úspornosti a rozjímání. Mně se ty tituly jeví přilehlými k prostoru, kde jsou vytvářeny.
Zde je nějaká předem daná láska, protože paní T. znám, a taky proto, že taktéž dělala Markétu Lazarovou, ale více kvůli její bytosti samotné, pro niž tak zticha i vzdorně trochu skrývám úctu i jakési vzdálené milování.
Ano, jistě nebo taky vůbec ne. Psaní zabírá vás celého, tlačí se na prsty i na lokty, jste v tom celý, v samotných okrajích dne. Při svém ale tzv. režijním provozu, jak jsem vždy neuměle a těžko psal, vůbec nevím, jakým způsobem se soustředit.
Nu, herci, jistě! Některý jen tak štěbetá, druhý se nakrčuje při ostré replice, tamten má rozmáchlé gesto… Bytostní lháři všichni! Ale který jiný by nám to takto ve vteřině zpřítomnil, kdo jiný by zakmitl jen hlasem, že půjdeme dál? Kde jsou teď dojemnější elfové, kde krásnější víly, čarodějnice a tak dál? Teď, kdy jsem jat mánií stahovat si je z Vltavy ve starých hrách a pořádat si to, kdy jsem archivářem zase, vidím to zcela jasně: sílu těch jeskyň dějinných…, jsou herci v Tarkovského, Bergmannových filmech, jsou herci v Menzelových českých komediích… Geniální!
Ne, napřed je jaksi herecká, zvuková… Pak pohybová, potom pohybová, potom zas zvukově – pohybová, která je najednou vizuální, někdy je obrazem zvuk, někdy gesto, někdy vůbec nic a častý pohyb oka, když se čelo s ramenem tak usmívají, tak dovádějí.
Úskalí je více… Tu dialog nerozvinutě si vynucující pointu, tu tlak předlohy, tu nutnost zkratky atd. Titul nedramatický jist si svou pýchou a jakousi okázalostí, protože většinou se vám ta literatura tolik líbí… Celý rozvrh chce být pečlivý, protože vás jako milujícího čtenáře láká ta genialita i v malých detailech.
Jak pevně je její duše posazena nahoře i dole! Jak je pozemské nadnášeno božským, jaké je v tom tajemství! „Drobné zobání v hrudi“, jak tam říkáme.
„Arménský kupec, jenž vezl smotek nádherné tkaniny z Persie do Nizozemí“
1. „Freiheit, česky zvaný Svoboda“
2. „Podá Mikolášovi nádobu s mlékem“
3. „Podobá se šlechtičnám, jež pobývají při dvorech“
4. „Chci tu, která si právě nasazuje klobouk…“
5. „Vbodla dýku do šestého mezižebří k srdci“
6. „Purpurový plášť podšitý zhrzeným blankytem“
7. „Ústa, jediná pečeť krásy na tomto tygřím obličeji“
8. „Slyšte patero bubnování a patero ran na dveře vězení“
TIP!
Časopis 23 (2004) - rubriky
Články v rubrice - Rozhovory
Herec Jan Sklenář si prý prožívá divadelní pubertu
Nejdříve chodil na ZUŠ, kde se věnoval zpěvu u pana profesora Vladimíra Richtera. „Ten mě přivedl k baro ...celý článek
Časopis 23 - sekce
HUDBA
Večer písní Karla Kryla pro český národ
Pietně laděná neveřejná akce, oficiálně nazvaná Večer písní Karla Kryla pro Český národ proběhne 11. června 20 celý článek
OPERA/ TANEC
Tanec Praha 2004 po šestnácté
Mezinárodní festival soudobé taneční tvorby a pohybového divadla TANEC PRAHA 2004 začne 1. června 2004 již po celý článek
LITERATURA/UMĚNÍ
Červnové Hudební rozhledy v novém kabátě
Červnové číslo Hudebních rozhledů vyšlo v nové grafické úpravě. Musíme konstatovat, že časopis získal moderní celý článek