Scéna.cz 

Restrukturalizace brněnského divadelnictví II.

I když celá problematika koncepce Zpěvohry NDB je poněkud širší, jako dlouholetý člen zpěvohry a devátý rok její umělecký šéf se pochopitelně chci věnovat především otázce další existence našeho souboru. V obou hlavních materiálech (ředitele Weimanna a DÚ Praha – pozn. red.) je víceméně shoda v názoru na vymazání souboru zpěvohry ND z divadelní mapy. Důvody nejsou podle mého mínění dostatečně pádné a pokusíme se je vyvrátit.
Důvod, že ND Brno (dříve Státní, Zemské, opět Státní) by mělo vzhledem k svému významu, a připodobnění se k ND pražskému, produkovat pouze „vážné umění“, ignoruje nejen specifikum Brna, ale i jedinečnost Zlaté kapličky. Tvrzení, že už pouze Plzeň a Ostrava mají operetní soubor jako součást velkého divadelního konglomerátu (a jen v Praze je samostatná scéna - Hudební divadlo Karlín), lze otočit - i Plzeň a Ostrava , tedy menší města, mají stále soubor operetní. Proč ne tedy Brno?

Umělecká úroveň. Pojem velice relativní, nedá se objektivně zvážit, změřit, vypočítat. Musíme dát na soud odborného kritika, na hodnocení nadřízeného, tedy ředitele, ale řekl bych, že i laika, tedy běžného diváka. Oponentura říká, že „při srovnání s Plzní a Ostravou jde o soubor relativně nejschopnější, včetně kvalitního orchestru, dramaturgie je stylově i autorsky obsáhlá, přesahuje obvyklou dramaturgii zpěvoherních souborů, včetně Karlína“. V oficiální zprávě o výsledku a hospodaření za rok 2000 magistrátu hodnotí ředitel dvě ze tří premiér velice kladně, třetí s menšími výhradami, velmi pochvalně se zmiňuje o dalších uměleckých aktivitách (Defilé, Špilberk, Joure-fixy, Vánoce s operetou, Muzikáles, Ceny O. Nového a další). Nemyslíme si ovšem, že nemáme nedostatky, slabiny, že není co zlepšit. Ale, kdo by to mohl říci o kterém souboru! a měl by se proto zrušit? O kladném hodnocení diváků máme četné důkazy. Nejvíce o něm vypovídá návštěvnost a tržby. Ale to už jsme u důvodů ekonomických, nákladů a výnosů. Oponentura si všímá, že „zpěvohra Brno nemá tak výrazný trend poklesu premiér, počtu diváků, či představení, jako jinde, včetně tržeb a % soběstačnosti“. V náš prospěch mluví i srovnání s ostatními soubory NDB.
Ještě bych rád mluvil o jednom argumentu, který se vyskytuje v obou materiálech: Specializace. „Jeden soubor dnes nemůže současně a kvalitně dělat operetu a muzikál.“ Náš soubor dělá obojí - od klasické operety, přes revuální, lidovou, hudební komedii a pohádku až po muzikál, ovšem muzikál klasický, který má dnes blíže k operetě, než podobě toho, čím je muzikál současný. Jako příklad nechť poslouží naše poslední úspěšná premiéra „Zpívání v dešti“. Materiál tvrdí, že oba podžánry chtějí úzkou specializaci, ale zároveň se píše, že soubor opery bude uvádět klasickou operetu, činohra tzv. činoherní muzikál?!!! Kde bude ta tolik potřebná specializace? Operní pěvci mají minimální praxi v jevištní mluvě, v tanečním projevu, činoherci se zpravidla okrajově setkávají se zpěvem, s výraznějšími pohybovými kreacemi.
Domnívám se, že lze zpochybnit tvrzení, že žánr operety, či hudebně-zábavného divadla zůstane zachován - tedy rozhodně ne v plné šíři současné naší nabídky. Uvede-li opera 1 klasickou operetu ročně, činohra řekněme 2 hudební komedie, kde je oněch 13 titulů, které má zpěvohra trvale na repertoáru? To platí i v případě, že po výstavbě nové budovy sáhne Městské divadlo k nějaké operetě - jak se tvrdí - ovšem přepracované, ve svém pojetí, pro svého diváka. Nezaslouží si město významu a velikosti Brna a jeho široké spádové oblasti pokrytí celého spektra všech divadelních žánrů a podžánrů?
Šéfové ostatních souborů ND navrhují další řešení budoucnosti zpěvohry: sloučit zpěvohru se souborem opery s odkazem na zkušenost v Moravském divadle Olomouc, kde k takové fúzi před lety došlo. Měl jsem příležitost s olomouckým divadlem několikrát spolupracovat jako autor i režisér. Operní soubor uvede občas operetu, či dokonce muzikál, protože olomoučtí diváci si to vynucují. S výsledkem, mírně řečeno, velmi problematickým. Operní sbor, balet, orchestr má už daleko k operetní specializaci. Operní sólisté dobře zapějí, ale v jevištní mluvě, pohybu, prezentaci humoru je vždy překonají zbylí, bohužel už stárnoucí „pohrobci“ bývalého operetního souboru. Myslím si, že tudy cesta nevede!