Hudební rozhledy 02/17
autor: archiv
zvětšit obrázekMarek Prášil i přes své mládí s jistotou a kvalitou prezentuje klasický symfonický repertoár i díla operní, baletní, muzikálová či operetní. Na Janáčkově konzervatoři v Ostravě vystudoval hned dva obory, dirigování u Petra Šumníka a hru na klarinet u Petra Bohuše, s klarinetem po té absolvoval i magisterské studium na Fakultě umění Ostravské univerzity u Igora Františáka. Studia orchestrálního dirigování završuje letos na Janáčkově akademii múzických umění v Brně ve třídě mezinárodně uznávaného dirigenta Tomáše Hanuse, čerstvého hudebního ředitele Welsh National Opera Cardiff. Pestré jsou i Prášilovy profesní aktivity. Talentovaný hudebník zakotvil v angažmá Národního divadla moravskoslezského v Ostravě, kde diriguje na 10 titulů operního, baletního i muzikálového repertoáru. Krom toho zajíždí do Slezského divadla v Opavě, hostoval ve Státním divadle Košice a působil v Bavorské státní opeře v Mnichově jako asistent dirigenta při nastudování Janáčkovy opery Věc Makropulos...
Poprvé v historii České filharmonie se v prosinci dostala na její program rozměrná symfonie Francouze Oliviera Messiaena Turangalila. Hodinu a půl dlouhé dílo o deseti částech zaznělo
jako jediná skladba koncertu a pod skvělým vedením Davida Robertsona se mu dostalo ve vyprodaném sále prvotřídního provedení. Messiaen (1908–1992) je výrazná individualita 20. století, která se svým dílem zcela vymyká všem skupinám a školám. Turangalilu, do jejíhož názvu zakomponoval ubíhání času (turanga je rychlý běh koně), napsal v letech 1946–1948 na objednávku Ser geje Kusevického pro Boston Symphony Orchestra. Tvoří druhý díl série, kterou nazval Tristanovská trilogie a k níž patří ještě Zpěvy lásky a smrti a Pět zpěvů pro smíšený sbor. Při pražském provedení (světová premiéra se konala 2. prosince 1949 v Bostonu) účinkovali dva francouzští specialisté, klavírista Pierre - Laurent Aimard a hráčka na Martenotovy vlny Valérie Hartmann - Claverie, kteří hráli náročné dílo zpaměti...
Prosincové uvedení slavného Offenbachova díla Hoffmannovy povídky v Semperově opeře nebylo žádným překvapením, protože předchozí nastudování na zdejším jevišti (bylo v němčině) v režii Petera Konwitschného mělo premiéru již v roce 1992. Tentokrát se opera, kterou skladatel nedokončil a jejíž premiéry v roce 1881 v pařížské Komické opeře se nedožil, vrátila převážně v originální francouzské verzi. Hudebně bylo dílo na Barbierovo libreto dokončeno, ale i částečně pozměněno skladatelem Ernestem Guiraudem. V němčině se dočkalo premiéry ve Vídni na podzim stejného roku jako uvedení v Paříži. Bohužel repríza den po premiéře v budově Ringtheateru (zdejší Opéra comique a jakýsi protipól slavné operní budovy na Ringstrasse) byla jedním obrovským neštěstím. V divadle vypuknul těsně před představením požár a skoro čtyři sta diváků přišlo o život. Režie drážďanské inscenace, kterou hudebně nastudoval Frédérick Chaslin, se ujal Johannes Erath...
Odborný zájem o dílo Alessandra Stradelly vzbudil v roce 1861 Angelo Catelani novinovým článkem, vycházejícím ze studia sbírky 148 jeho skladeb uchovaných v Královské Bibliotece Palatina v Modeně. O pět let později vyšla jeho kniha s dedikací Gioachinu Rossinimu, v níž se odvážil obraz a roli Stradelly přehodnotit. Ten dosud žil v povědomí veřejnosti jako poněkud bizarní figura, jejíž osudy formulovali a dotvářeli převážně básníci, novelisté, dramaturgové a libretisté „bez opory jakéhokoli autentického dokumentu“. Legendu zahájil Pierre Bourdelot sedmistránkovou biografií Stradelly ve své Histoire de la musique (1715). Dál se odvíjela od jednoho z Fétisových historických koncertů v Paříži roku 1833 s domnělou Stradellovou chrámovou árií „Pietà, Signore" z roku 1667, která prý svou krásou zabránila zločinu. Po článku Julese Janina v Revue et Gazette musicale
(1836) se už v následujícím roce představila dvě jevištní díla o Stradellovi…
HUDEBNÍ ROZHLEDY
TIP!
Časopis 24 - rubriky
Časopis 24 - sekce
DIVADLO
Portrét Emil František Burian
Emil František Burian
Portrét významného divadelního experimentátora objevujícího jedinečné inscenační post celý článek
HUDBA
VČD uvede derniéru Pekařovy ženy na Kunětické hoře
Od čtvrtka 6. června do soboty 8. června 2024 se na letní scéně Východočeského divadla na rondelu hradu Kuněti celý článek
LITERATURA/UMĚNÍ
Alšova galerie roste a intenzivně posiluje vášeň pro umění
Alšova jihočeská galerie představuje rozsáhlý výstavní projekt s názvem Belvedere na Hluboké – Let It GR celý článek